Anne Whess

 SPOR O DĚVČE

Byla neděle ráno a na hřišti za hradem se shromáždil famfrpálové družstvo Nebelvírské koleje, Hrdí lvi. Jako každý týden, pořádal se v neděli ráno tříhodinový trénink, tak to stanovil kapitán a brankář týmu, Michael Rodgers.

   James Potter

„Dneska začneme s tebou Jamesi.“ obrátila se Michaelova růžolící tvář ke dvěma nejmladším, Jamesovi Potterovi a Siriusovi Blackovi. Ten s havraními vlasy, malou ale mrštnou postavou a kulatými brýlemi na nose, byl James, nejmladší chytač za mnoho let. Kývl, nasedl na své koště, odrazil se od země, vylétl několik stop vzhůru a čekal na signál.
„Vypouštím Zlatou Jamesi!“ zvolal kapitán a odstranil z velké bedny  kulatou zlatonku, která se v ranním slunci zatřpytila. Mávla křidélky, zatočila se a zmizela. James se po ní pečlivě porozhlédl, zkoumal očima hřiště a kroužil ve vzduchu, nikde však sebemenší náznak ani odlesk nespatřil. Tohle mu zlatonka dělala ráda, že se na nějakou dobu ztratila a nechala ho létat po hřišti a hledat ji, jenže James ji už moc dobře znal za ty čtyři roky co za Nebelvír hrál. Upřel své oči do rohu jedné z branek soupeře a čekal, za pár minut se tam opravdu objevila Zlatá, bezstarostně kroužila obručemi a chlapce si zprvu nevšimla. James se předklonil, pustil se střemhlav dolů, natáhl paži a za krátký okamžik už pevně stiskl chladný kov mezi prsty. Zdola pod ním se ozvalo hlasité jásání ostatních ale James si toho moc nevšímal, jedním okem švihl pohled ke tribunám a zahlédl Lily, zrzavou dívku ze stejného ročníku do které byl až po uši zamilovaný. Zahřálo ho u srdce, když uviděl jak na něj nadšeně mává vztyčeným palcem a poskakuje ještě se dvěma chlapci, Remusem a Petrem, jeho dalšími kamarády. Klesl níž až se oběma nohama dotkl země. Okamžitě k němu přiběhl Michael, držel v ruce samo běžící stopky a usmíval se.
„Vedeš si dobře Jamesi, jsi lepší než minule. Bylo to šest minut a devět vteřin.“ Popleskal uznale kamaráda po zádech.
„Válíš kámo!“ usmál se na něj Sirius a pak se zazubil. Kývl hlavou k tribunám, a pokračoval.
„Úplně skákala jako divá, myslím, že jí taky nejsi tak lhostejný Jamesi.“
„Myslíš?“ zeptal se James pochybovačně ale přistihl se, že by se mu ta myšlenka líbila. Po chvíli přiběhli i ti tři z tribun. Lily se na Jamese vrhla, objala ho kolem krku a vzrušeně se usmívala.
„Byl jsi úžasný Jamesi. Když jsi letěl dolů myslela jsem, že to nevyrovnáš!“ zatímco mluvila ani si nevšimla jak James zrudl, když ho objala. Sirius na něj významně pohlédl a připravil se ke svému tréninku. Netrvalo dlouho a ve vzduchu se začali pohybovat červené skvrny dvou odrážečů, brankáře a střelců ale také zlomyslných potlouků a camrálu. Než se všichni nadáli trénink byl u konce, Sirius a James vyšli ze šatny a spolu s Lily, Remusem a Petrem vykročily k hradu na oběd. Tentokráte ale Lily neseděla pohromadě s kluky, nýbrž si povídala se svojí nejlepší kamarádkou Fern. Vše probíhalo jako obvykle a Lily se nemohla zbavit naštvaného a vyčítavého pohledu Severuse Snapea, jejího kamaráda z dětství, který byl bohužel zařazen do jiné koleje než ona, do Zmijozelu. Severus už od prvního dne v Bradavicích nesnášel Jamese a jeho přátele a den co den Lily ustavičně nabádal ať se s nimi nebaví, ta však odmítala protože měla své přátele ráda i když byla v partě jako jediná holka. Líbilo se jí však, že nemají takové ty názory, že žena či dívka by spíše měla vést domácnost a stát u plotny než prožívat dobrodružství. James a ostatní na ní ale obdivovali její odvahu, stavění k porušení řádu a smyslu pro legraci. Navíc byla Lily hodně pohledná dívka a ne jeden chlapec ze školy se do ní zamiloval, tak jako James a Severus. Přesto nebyla namyšlená a už vůbec ne sobecká, naopak milá a přátelská.
Se Severusovým pohledem to tenhle den nebylo jiné a Lily se cítila nesvá, když se po ní takto ohlédl.
„Pottere?!“ ozval se Severus, když se žáci z Velké síně začali trousit na koleje. Lily na něj prosebně pohlédla protože věděla jak to může dopadnout, jednou se totiž s Jamesem ošklivě popral, kvůli tomu s kým pojede do vesnice Prasinky. James se na něj nevraživě ohlédl a odsekl.
„Co tu chceš Srabusi! Nechceš náhodou zase vyfasovat nějakej ten monokl, že ne?“ zeptal se ledově a Severus polkl. Moc dobře si uvědomoval, že James je stokrát lepší kouzelník než on a tak jen chabě zakroutil hlavou.
„Potřebuju si s tebou promluvit Pottere.“ vydal ze sebe a kývl na dveře z Velké síně. James se beze slova zvedl, a následoval Severuse. Lily se obrátila k jedné své kamarádce sedící vedle Fern a zeptala se.
„Co myslíš Molly, o čem si chtějí promluvit?“
baculatější Molly se stejně zrzavými vlasy se zachichotala.
„Já určitě vím, co chtějí probrat.“ odvětila ale více nepověděla.

  Lily Evansová

Severus byl hodně nervózní jak jej James tak klidně následoval. Zavedl ho do jedné klidnější chodby, posadil se na volnou lavičku v koutě a James se postavil hned nad něj.
„Tak o co jde Snape?“ zeptal se drze a zkřížil ruce na prsou.
„Chci aby ses držel dál od Lily. Ty bys ji jenom zkazil!“ řekl Severus otráveně a výhružně, jako by to chtěl na Jamese vyplivnout.
„Jo takhle ty na mě?!“ řekl James obratem a naklonil se dopředu aby Severusovi viděl dobře do tváře. Ten se pod jeho pohledem okamžitě rozklepal a tvář se mu protáhla.
„Takže náš posera Snape je zamilovanej do Lily jo? Něco ti řeknu, mě na Lily záleží a jestli si myslíš, že ji nechám takovýmu ubožákovi jako jseš ty, tak se hodně mýlíš.“
Tohle bylo na Severuse příliš. Zbrunátněl, vyskočil na nohy, sevřel svojí hůlku a namířil jí na Jamese. Tohle zase naštvalo Jamese. Právě ve chvíli kdy Severus vykřikl „Petrificus totalus“, zalovil v kapse hábitu a pohotově zaklínadlo úplného spoutání odrazil.
„Expeliarmus!“ zakřičel James, když se Severus nadechoval k dalšímu kouzlu. Jeho hůlka mu vylétla z ruky a James ji ve vzduchu zachytil.
„Teď už nemáš tolik kuráže co?!“ řekl výsměšně James a vyhodil Severusovu hůlku do vzduchu a ta se zaklestila mezi trámy na stropě. Pak se James otočil a odešel směrem k Nebelvírské věži. Když se za ním portrét Buclaté dámy s tichým zaklapnutím zavřel, Lily se k němu od krbu okamžitě vrhla a chtěla vyzvědět o čem mluvili, James jí ale vůbec nic neřekl, naopak to celé pošeptal Siriusovi, ten to pošeptal Remusovi a od něj se to dozvěděl malý Peter. Nejvíc se ale všichni čtyři smáli tomu, jak to Severus schytal. Jak přesně řekl Sirius: „Než tu hůlku sundá, budou Vánoce!“. Lily byla pěkně naštvaná, že jí nic neřekli ale Siriuse nakonec zlomila a všechno jí vyklopil, dokonce i to, co říkal James. To jak mu na ní hodně záleží. Lily nevěděla co má dělat, jestli má být naštvaná kvůli tomu, že tak Severuse ponížil, nebo má být šťastná, že jí má James rád víc než kamarádku. A tak se rozhodla pořádně mu to vytmavit.
„Jak jsi mohl Jamesi! Severus ti přece nic neudělal. Ale stejně, to co jsi o mě řekl bylo moc hezké.“ nejdřív mu dala facku a křičela na něj, pak ho políbila na tvář a zrůžověla. Jamese to opravdu zmátlo a vůbec na nic se nezmohl. Sirius tomu jen přihlížel a hodně hlasitě se smál. Nebyl jediný,  kterého to pobavilo. Řehtala se skoro celá společenská místnost.
 

TO BE CONTINUED...